Průvodce pro úplné začátečníky (level 1-20)
Tenhle návod píšu hlavně proto, že jsem na začátku udělal snad každou chybu, která se v Goodgame Empire udělat dá, a rád bych ti aspoň část z nich ušetřil. První hodiny ve hře totiž rozhodnou, jestli budeš za týden vyjíždět na ostatní, nebo se krčit za rozbořenými hradbami a koukat, jak ti baroni odnášejí suroviny. Provedu tě levely 1 až 20 tak, jak bych to dneska udělal já, kdybych mohl začít znovu. Zázraky ti neslibuju, ale když se těch pár principů budeš držet, do dvacítky budeš mít hrad, na který si hned tak někdo netroufne.
Tutoriál neproklikávej, ale ani se v něm nezdržuj
Když naskočíš do hry, popadne tě rádce a začne tě vodit za ruku. Neklikej jen tupě dál. Tutoriál tě odměňuje za každý splněný krok rubíny, surovinami a často i nějakou dekorací nebo urychlením. Jsou to nejlevnější rubíny, jaké kdy ve hře dostaneš, protože za ně neplatíš ani časem, ani penězi. Tak si je vyber všechny a nezahoď je na první blbost, k tomu se ještě vrátím.
Projdi tutoriál celý a pozorně. Naučí tě postavit první budovy, naverbovat první vojáky a zaútočit na první hrad loupeživého barona. Důležité je, že dokud běží počáteční fáze, jsi chráněný před útoky ostatních hráčů, takže máš klid na budování. Jakmile tě hra pošle na loupeživého barona, jdi do toho rovnou, je to bezpečné a dostaneš zkušenosti i kořist.
A jedna věc, kterou spousta nováčků nedomyslí. Nehrň se zbrkle do první aliance, co tě v první hodině pozve. Nejdřív si projdi základy, ať víš, o čem hra vůbec je, a teprve potom se rozhlížej po spojencích. K alianci se dostanu níž, protože je to podle mě jedna z nejdůležitějších věcí v celé hře.
Nejdřív hospodářství, pak válka
Na úplném začátku ti jde o jediné, rozjet tok surovin. Hra stojí na čtyřech věcech, na dřevu, kameni, jídle a mincích. Dřevo a kámen ti chrlí dřevorubci a kamenolomy, jídlo dělají farmy a mince ti tečou z příbytků a z tržiště. Bez surovin nepostavíš ani nevylepšíš vůbec nic, takže tady nešetři.
Pořadí, které mi funguje. Nejdřív dřevo a kámen, protože je potřebuješ na všechno ostatní. Pak dost farem, aby ti jídlo nešlo do mínusu. A průběžně přidávej příbytky, jednak kvůli mincím, ale hlavně kvůli obyvatelům. Obyvatelé jsou pracovní síla a bez nich ti budovy nejedou naplno.
Můj první hrad vypadal jako vojenský tábor. Kasárny, vojenské budovy, všude samý voják, a přitom jídlo v mínusu a suroviny na nic. Klasická začátečnická chyba. Armádu uživíš teprve tehdy, když máš přebytek jídla a surovin, ne dřív. A ještě jedna věc, na kterou jsem přišel až později. Budovy se dají vylepšovat na vyšší úrovně a vylepšený dřevorubec vyrobí mnohem víc než dva základní na nižší úrovni. Takže místo zastavění celého hradu radši zvedej úroveň těch budov, co už stojí. Stavebního místa budeš mít pořád málo, tak jím šetři.
Základny, ten skutečný motor
Tohle nováčci přehlížejí nejčastěji a pak se diví, proč rostou tak pomalu. Tvůj hlavní hrad není jediné, co máš. Na mapě světa jsou základny, které můžeš zabírat, jakmile dosáhneš úrovně 13 a postavíš si purkrabství. Ve Velké říši jich můžeš vlastnit až tři a každá ti nabízí těžbu dvou typů zdrojů podle toho, jaký terén ji obklopuje. Které dva to jsou, vidíš na mapě rovnou podle ikony u základny. Než na ni vyrazíš, rozmysli si, co ti chybí. Když máš doma dost dřeva a pořád ti dochází kámen, hledej základnu s kamenem, ne první volnou v okolí.
Stavební možnosti na základnách jsou proti hlavnímu hradu omezené, tak tam patří hlavně produkční budovy, které dané zdroje těží, a hlavní hrad si nech na vojenské a obranné budovy. Pozor na jednu věc, kterou hra nikde neukazuje moc nápadně. Umístění výrobní budovy uvnitř hradu nemá na výrobu žádný vliv, ale na plnou zátěž jede jen omezený počet výrobních budov. Kolik jich to je, zjistíš tak, že najedeš myší na pole, lesy a skály vedle hradu. Každá další budova nad tenhle počet už vyrábí méně, takže místo dalšího dřevorubce navíc radši vylepšuj ty stávající.
Neboj se budovy přesouvat a přestavovat, jak ti přibývá místo. Já to zpočátku dělal nerad, přišlo mi to jako zbytečná práce, ale vyplatí se to. Jídlo si drž lehce v plusu, ne přehnaně. Přebytek jídla nijak chytře nevyužiješ, kdežto každá budova navíc na dřevo, kámen nebo mince ti pomůže rychleji stavět a vylepšovat.
Loupeživí baroni jsou tvůj tréninkový ring
Hrady loupeživých baronů jsou počítačoví protivníci na mapě světa, na mapě je poznáš jako věže, a v začátcích jsou tvůj hlavní zdroj zkušeností, kořisti a tréninku. Útoč na ně klidně pořád. Jejich obrana je pevně daná a předvídatelná, takže se na nich v klidu naučíš celou mechaniku boje bez rizika. Než zaútočíš, koukni na jejich obranu. Vidíš tam, jakými jednotkami baron brání a kolik jich má, a podle toho sestavíš vojsko a vybereš velitele.
Základní princip boje vypadá takhle. Jednotky se dělí na boj na blízko a na dálku a každá se hodí buď spíš do útoku, nebo do obrany. Nepřátelský hrad má přední bránu a dvě křídla a ty si vybíráš, na které části hradeb zaútočíš. Posílej víc útočníků na to křídlo, které je slabší, a přidej obléhací nástroje, které srážejí obranu hradeb. Koukni, čím tě baron drží, a postav proti tomu jednotky, které mají navrch. Velitel do toho přidá svůj bonus, takže bez něj nikdy neútoč.
A teď obrana tvého hradu. Vždycky si nech nějakou posádku doma, do útoku neposílej úplně všechny. Brzy investuj do úrovní hradeb, brány a věží, opevnění ti zvedne obranu znatelně víc než pár vojáků navíc. Zaútočit na tebe můžou jak baroni, tak hráči, takže hrad nikdy nenechávej holý. Až ti skončí počáteční ochrana před hráči, používej ochranný režim, který hrad chrání před útokem, a zapni ho, když odcházíš od počítače na delší dobu nebo přes noc. Mně se osvědčilo zapínat ho jako součást rutiny, ještě než jdu spát.
Co tě čeká cestou na dvacítku
Tohle je kostra, podle které poznáš, že rosteš správně. Hra ti jednotlivé budovy a funkce odemyká postupně podle úrovně, takže pořadí drží, i když ty přesné levely si ověř u každé budovy přímo ve hře.
V prvních levelech řešíš čistě ekonomiku, první kasárny a první útoky na loupeživé barony. Velitelství postav hned, jak ti to hra dovolí, je dostupné už od úrovně 2. Velitelství totiž určuje, kolik velitelů můžeš mít, a bez velitele neuděláš pořádný útok, protože velitel ti do boje přidává sílu a vede vojsko. Žádný útok na hráče ani na většího barona bez velitele nepouštěj. Krčma je něco jiného, ta ti zvyšuje počet zvědů, které můžeš nasadit na špionáž, a od úrovně 7 se ti bude hodit, ať vidíš do obrany nepřítele ještě před útokem.
Kolem poloviny cesty řeš vojenskou nemocnici. Tohle ber vážně. Nemocnice ti část raněných vojáků po boji zachrání a vyléčí, místo abys o ně přišel natrvalo, ale má omezenou kapacitu, a jakmile se naplní, o další raněné přijdeš. V téhle fázi taky zvedej úrovně hradeb, brány a věží, protože útoky od ostatních začnou přibývat, jakmile ti dojde počáteční ochrana.
Na úrovni 13 přichází zlom. Postavíš purkrabství a otevřou se ti základny, ke kterým se v prvních dnech upíná většina tvého růstu. Do dvacítky pak přibývají silnější jednotky a nástroje do boje a ty přestáváš jen přežívat a začínáš si vybírat, na koho si troufneš. Cílem do dvacítky je mít solidní produkci na základnách, slušnou obranu doma a velitele s armádou, se kterou zvládneš barony i menší konflikty s hráči.
Najdi si aktivní alianci, ne tu první
Jakmile zvládneš základy, najdi si aktivní alianci a vstup do ní. Je to nejpodceňovanější tah začátečníků a přitom ti urychlí růst víc než cokoli jiného. Aktivní aliance ti dá ochranu, protože silní spojenci tě pomstí a nikdo si na tebe pak hned tak netroufne. Dostaneš rady do chatu, společné cíle a hlavně možnost posílat si navzájem podporu a obránce, když je zle.
Neber první alianci, co tě pozve. Koukni, kolik má členů, jestli jsou aktivní (živý chat, nedávná aktivita) a jakou má úroveň. Velká aktivní aliance ti pomůže mnohem víc než mrtvá skořápka s honosným jménem. Hned po vstupu se v chatu zeptej, na co si dát v okolí pozor a koho radši neprovokovat. Zkušení spoluhráči ti ušetří hodiny chyb, které by sis jinak musel odbýt sám. Osobně jsem se v alianci naučil víc než z jakéhokoli návodu, včetně tohohle.
Díky alianci taky pochopíš, jak fungují rubíny a kdy se vyplatí utratit reálné peníze (na začátku skoro nikdy nemusíš). Hra se dá hrát zadarmo, jen pomaleji. Rubíny si schovávej na věci, které ti reálně ušetří hodiny čekání nebo zachrání armádu, třeba na urychlení dlouhé stavby nebo doplnění vojska před důležitou akcí. Ne na kosmetické nákupy.
Často se ptáte, kdy poprvé zaútočit na živého hráče
Chodí mi to pravidelně. Moje odpověď zní později, než by se ti chtělo. Dokud nemáš velitele, vojenskou nemocnici na léčení raněných a za zády alianci, která tě pomstí, nemá smysl si to s někým rozházet. Silnější soused nebo celá aliance ti hrad rozeberou a ty pak budeš týden lepit ekonomiku dohromady. Mlať barony, sbírej zkušenosti a kořist, a na hráče si počkej, až budeš mít to zázemí z vyšších levelů. A i potom platí, že doma vždycky necháš posádku.
Chyby, které jsem udělal já a ty nemusíš
Chyba číslo jedna, utratit počáteční rubíny za blbosti. V tutoriálu a prvních levelech dostaneš slušnou hromádku rubínů a já je tehdy hned profrkl za okamžité dostavění levné budovy. Dodnes si za to nadávám. Drž je a pouštěj je jen na něco, co ti reálně ušetří hodiny čekání nebo zachrání vojsko. Dekorace počkají.
Chyba číslo dvě, zanedbat jídlo. Vojáci jídlo pravidelně spotřebovávají, a když ho nemáš dost, začnou umírat hladem. Po každém naverbování nové armády si zkontroluj, jestli ji uživíš. Chyba číslo tři, poslat do útoku celé vojsko a nechat hrad prázdný. Přesně v tu chvíli na tebe někdo přijde, na to vem jed. Vždycky si nech doma posádku.
Další časté kiksy. Rozházet si to se silnějším sousedem nebo celou aliancí dřív, než máš vlastní spojence. Útočit bez postavené nemocnice, a tím pálit vojsko natrvalo. Stavět vojenské budovy dřív než ekonomiku. A ignorovat denní úkoly a probíhající eventy, které ti sypou suroviny a rubíny, tak je plň. A otevírej hru každý den. Pravidelné sbírání produkce a plnění úkolů tě posune dál než jeden velký nával budování o víkendu, protože většina staveb a verbování stejně běží v reálném čase, ať jsi u toho, nebo ne. Já to hraju vlastně jako každodenní rituál u ranní kávy, pár minut a jedu dál.
Zpět na návody a průvodci.