Proč jsem přestal honit might a začal vyhrávat
Dlouho jsem hrál Goodgame Empire tak, že jsem každé ráno otevřel profil a koukal, o kolik mi přes noc vyskočila moc. Might pro mě byl skóre. Číslo, které vidí sousedi na mapě a podle kterého si mě, jak jsem si myslel, zařadí. Trvalo mi dost dlouho, než mi došlo, že to číslo o mojí skutečné síle skoro nic neříká – a že ten den, kdy jsem ho přestal honit, jsem vlastně začal hrát líp. Tohle není návod, spíš zpověď. Ale s pár konkrétními radami, které bych si sám přál dostat o rok dřív.
Na začátku byla honba za číslem
Na začátku to byla čistá radost. Postavíš budovu, vylepšíš ji, moc skočí. Naverbuješ vojsko, moc skočí. Postupně jsem se dostal do fáze, kdy jsem skoro každé rozhodnutí měřil tím, kolik mi přidá bodů. Kasárna jela nonstop, protože vojáci jsou nejjednodušší zdroj moci. Dekorace jsem vybíral podle hodnoty moci, ne podle toho, jestli mi něco reálně dají. A hlavně jsem cíleně šplhal za dalšími metami, protože za ně jsou odměny – zrychlovače, pírka na rychlé cestování, u milionových met i pořádné vybavení pro kastelány.
Na tom samotném není nic špatného. Ty odměny za mety jsou fajn a bral jsem je rád. Jenže já v tom měl úplně přehozené priority: mety byly cíl a všechno ostatní vedlejší. Aliance mě párkrát upozornila, že mám hradby poloprázdné, a já odpověděl něco ve smyslu „vždyť mám nejvyšší moc z celé aliance“. Ano. Přesně tohle jsem řekl.
Ta noc, kdy mi to došlo
Nemusím být konkrétní, tuhle noc zažil snad každý. Ráno jsem naskočil do hry a hrad hořel. Několik vln za sebou, sklady vyluxované, kus vojska pryč a v poště jen suchá hlášení o výsledku bitvy. Nejdřív jsem byl naštvaný na útočníka. Pak jsem si otevřel jeho profil a zjistil, že má moc o dost nižší než já.
To byla ta chvíle. Hráč s nižším číslem mě rozebral, protože moje číslo bylo naplněné věcmi, které v boji nic nedělají. Hromada útočných jednotek, které seděly v kasárnách a čekaly, až je pošlu ven – a i když stály na hradbách, počítala se jim slabá obranná hodnota, ne ta útočná. Dekorace s vysokou mocí, které na hradbách nikoho nezastaví. A k tomu můj nejoblíbenější omyl: měl jsem sklad plný nástrojů a v duchu je počítal jako sílu. Nástroje se do moci nepočítají vůbec. Tehdy mi to přišlo nespravedlivé, dneska vím, že nástroje bitvy vyhrávají a s tím číslem prostě nemají nic společného.
Ještě jedna věc mě tenkrát zaskočila: po vypálení hradu mi moc spadla. Nechápal jsem proč, dokud jsem si nezjistil, že vypálené budovy se ti z moci odečtou úplně stejně jako sundané vybavení nebo dekorace uklizené zpátky do skladu. Might je obrázek aktuálního stavu, ne účet, kam se něco ukládá.
Co jsem změnil
Nejdřív jsem si musel přiznat, že za tím číslem nic není. A pak jsem to začal stavět jinak – ekonomika, obrana, útok, vybavení a výzkum, v tomhle pořadí a pořád dokola. Konkrétně:
Obrana napřed. Hradby, brána, věže a hlavně stálá obranná posádka, kterou nikam neposílám. Mix jednotek proti úderu i proti střelbě, protože dobrý útočník si vždycky vybere ten typ, na který jsi slabý. A rozložení rovnoměrně přes frontu i oba flanky – já měl krásně nabitou čelní frontu a flanky skoro prázdné. Přesně tudy mě obešel.
Jídlo. Velká armáda hodně jí a já se držel těsně nad nulou, protože každý voják navíc byl další bod. Dneska mám jídlo v plusu s rezervou a radši míň vojáků, které uživím, než hromadu, co mi přes noc začne dezertovat.
Vybavení místo počtu. To byl asi největší posun. Nasazené vybavení na veliteli a kastelánovi dává procentní bonusy celé obraně nebo útoku – a mimochodem je to i zdaleka nejrychlejší způsob, jak moc poctivě zvednout, protože jeden kus relikvie má řádově víc moci než hromada obyčejných kousků. Takže jsem začal hrát eventy kvůli vybavení, ne kvůli číslu: Nomádi, Berimond, Vetřelci z cizích zemí. Paradoxně mi moc rostla rychleji než předtím.
Špehování. Než pošlu útok, koukám, co proti mně stojí, a podle toho skládám vlnu. Zní to banálně. Já to rok nedělal.
Malá poznámka k metám
Nechci, aby to vyznělo, že jsou mety moci k ničemu. Nejsou. Odměna se počítá podle nejvyšší dosažené moci, takže o ni nepřijdeš, ani když ti číslo později spadne. Ber je jako bonus za to, že hraješ dobře, ne jako důvod, proč hrát. Nejsem si 100 % jistý, jak moc se odměny za jednotlivé mety liší mezi PC a mobilní verzí, ale na principu to nic nemění.
Co bych udělal jinak
Kdybych mohl začít znovu, nekoukal bych na moc sousedů jako na žebříček, ale jako na orientaci. Hráč s nižším číslem a perfektní obranou ustojí věci, na které vyšší číslo bez obrany nemá – to jsem si ověřil na vlastní kůži, akorát z té horší strany. Moc bych sledoval jako trend: roste týden po týdnu? Fajn. Stojí? Hledal bych, co mě brzdí, a ne kde přidat pár bodů dekoracemi.
A jedna otázka na tebe: kdyby ti dneska v noci někdo poslal špeha, co by uviděl? Číslo, nebo hradby, které ho odradí? Podle mě je to jediná otázka, která v téhle hře stojí za to si položit.
Zpět na zkušenosti z hraní.