Co bych si přál vědět dřív o svém prvním roce v Goodgame Empire
Goodgame Empire hraju už hodně let a tenhle web vedu po večerech, ale začínal jsem úplně stejně jako každý – s dřevěnou hradbou, pár kopiníky a pocitem, že za týden budu vládnout mapě. Nevládl jsem. První rok byl spíš přehlídka chyb, které dneska vídám u nováčků v alianci a vždycky se u toho trochu ušklíbnu, protože je poznávám. Tohle není návod. Je to spíš dopis mně samotnému z doby, kdy jsem netušil, k čemu je jídlo a proč se mi po víkendu ztratila půlka armády.
Nejdřív armáda, pak ekonomika. Tedy přesně obráceně, než to má být
Vzpomínám si, jak jsem hned po tutoriálu nacpal všechno dřevo do kasáren a cvičil vojáky, protože vojáci jsou přece to, o co ve hře jde. Pilu a kamenolom jsem měl na základní úrovni ještě dlouho potom. Výsledek? Armáda stála doma, na nic jsem neměl suroviny a každé vylepšení trvalo věčnost.
A pak přišlo jídlo. To je ta tichá věc, o které ti hra na začátku moc neřekne. Každá jednotka něco sní, bilance běží pořád, a když spadneš do mínusu, vojáci prostě začnou ubývat. U mě to proběhlo klasicky: večer plné kasárny, ráno poloviční armáda a já chvíli hledal v hlášeních, kdo mě přepadl. Nikdo. Jen jsem je neuživil.
Co bych udělal jinak: nejdřív produkce, teprve pak armáda. Farem víc, než se mi zdá rozumné. A před každým odhlášením kouknout na bilanci jídla – ne jestli je v plusu, ale jestli je v plusu s rezervou. Tohle jedno pravidlo mi dodnes ušetřilo víc vojáků než jakákoli taktika.
Víkend, kdy mě vyplenili (a mohl jsem si za to sám)
Odjel jsem na pár dní pryč a nechal hrad běžet. Sklady plné až po okraj, žádný štít, obrana rozestavěná jen na jedné straně, protože z té přece „útočí všichni“. Když jsem se vrátil, čekaly na mě dvě rány: suroviny nad kapacitu skladů propadly samy od sebe a to, co zbylo nad chráněnou hranicí, si odnesl soused, který si prostě vybral stranu, kde jsem neměl nic.
Dneska to dělám jinak a je to spíš rutina než strategie. Před delší pauzou suroviny proinvestuju nebo pošlu pryč, staviteli zadám dlouhou stavbu, ať přes noc nezahálí, a když vím, že budu pryč opravdu dlouho, nastavím ochranný štít. Obranu držím rovnoměrně na všech stranách – čtyři slušně bráněné strany jsou lepší než jedna nedobytná a tři otevřené. Nic z toho není objev, ale mně trvalo dobrého půl roku, než jsem si to spojil dohromady.
Půl roku jsem hrál sám. Zbytečně.
Kolik pozvánek do aliance jsi už zavřel, aniž bys je četl? Já jich zavřel spoustu. Přišlo mi, že aliance je jen otravný chat a že si hrad ubráním sám. Neubránil. Kdo hraje mimo alianci, je pro okolí ten nejsnadnější cíl, a já se ještě divil, proč zrovna já.
Pak mě vzala malá aliance, která nebyla ani zdaleka nahoře v žebříčku, ale lidi tam odpovídali do pár minut. Poprvé mi někdo poslal obranné posily, když jsem viděl přicházet útok. Poprvé mi někdo řekl, na koho si troufnout a koho nechat být. Osobně bych dnes každému nováčkovi řekl: nehledej největší alianci, hledej tu, kde se s tebou někdo baví. A ptej se, i když ti otázka připadá hloupá – v dobré alianci tě za ni nikdo nepošle pryč.
Rubíny za minuty
Krátká zpověď. Rubíny z tutoriálu a prvních úkolů jsem během pár dní rozházel na zrychlování staveb, které by se stejně dokončily, než bych se vrátil z práce. Ušetřil jsem minuty. O pár týdnů později jsem neměl na nic, co by mi dalo trvalou výhodu.
Podle mě je to jediná chyba, kterou udělá opravdu každý – hra je na to prostě postavená. Dnes si před každým utracením položím otázku, jestli za to dostanu něco trvalého, nebo jen ušetřím pár minut. Nejsem si 100 % jistý, že by mě další slot pro stavitele v prvním roce posunul víc než cokoli jiného, ale dost by tomu odpovídalo, jak rychle rostli lidi kolem mě, kteří ho měli. A ještě jedno: čemukoli, co slibuje „rubíny zdarma“ nebo „hack“, se vyhni obloukem. Rubíny dává jen hra, cokoli jiného ti spíš ukradne účet.
Poznámka k útoku naslepo
Tohle bude krátké, protože se to vejde do dvou vět. Neposílej obranné jednotky útočit a nikdy neútoč bez špeha. Já na barona poslal všechno, co bylo v kasárnách, včetně obránců, kteří mají útočnou hodnotu mizernou. Vrátila se mi zhruba polovina a kořist stála za starou belu. Špeh stojí skoro nic a řekne ti, jestli se útok vůbec vyplatí. A obléhací nástroje – bez nich do hradu prostě nevlezeš.
Zpět na zkušenosti z hraní.