Jak jsem přišel o celou armádu v Berimondu (a co mě to naučilo)
Tenhle text jsem odkládal dost dlouho, protože se mi o něm moc psát nechtělo. Jenže když už tu mám wiki o hře, kterou hraju roky, měly by tu být i moje průšvihy, ne jenom rady, jak něco udělat správně. Takže: Berimond, jeden večer, a ráno prázdný tábor a vyluxovaný hlavní hrad. Nebyla to chyba hry ani smůla. Byla to moje blbost, a hned několik najednou. Sepsal jsem to hlavně proto, aby sis to nemusel odžít stejně draho jako já. Jestli jdeš do Berimondu poprvé, přečti si to prosím celé – ta poučení na konci jsou přesně pro tebe.
Berimond ve zkratce (kdybys tam ještě nebyl)
Berimond je dočasné království. Event se vrací pravidelně, trvá pár dní, při vstupu si vybereš jednu ze dvou frakcí a dostaneš vlastní tábor. Jednotky tam nemáš hned – musíš je vypravit z hlavního hradu s velitelem, cesta trvá několik hodin a tábor má omezenou kapacitu podle své úrovně. Pak útočíš na NPC tábory a na tábory hráčů z druhé frakce, sbíráš body do žebříčku a za ně odměny.
A teď to nejdůležitější, co jsem si tenkrát nějak nepřipustil: co v Berimondu padne, je pryč. Úplně stejně jako doma. Žádné oživení, žádná náhrada. Kdo přežije, vrátí se ti po skončení eventu zpátky do hradu. Kdo ne, ten prostě zmizí.
Začalo to větou „zvládnu to za jeden večer“
Měl jsem tehdy slušnou útočnou armádu a hlavu plnou představ, jak během jednoho eventu vyfarmím odměny, na které jsem koukal několik kol. Tak jsem naložil skoro všechno, co doma umělo útočit, a poslal to do Berimondu. Doma zůstala symbolická posádka. Říkal jsem si, že okolo mám samé neaktivní hrady a že mi nikdo nic neudělá. Kolega z aliance mi ještě psal, ať doma něco nechám. Odepsal jsem něco jako „v pohodě, je to jen na pár dní“. První varování, které jsem ignoroval.
Večer jednotky dorazily. Nižší NPC tábory šly hladce, skoro bez ztrát, a to mě ukolébalo. Tak jsem šel na vyšší tábor, protože bodů za něj bylo víc. Nástrojů jsem poslal minimum – u těch malých táborů jsem je přece nepotřeboval, tak proč teď. Hlášení bylo ošklivé: hradby stály, moji lučištníci leželi. Místo abych se zastavil, poslal jsem druhou vlnu, protože „to přece musím dostat zpátky“. Druhé hlášení bylo ještě horší.
A pak jsem šel spát. Se zbytkem armády v táboře, bez jediného obranného nástroje a bez jediného obránce, protože jsem si žádné nepřivezl.
Ráno přišla dvě hlášení, obě červená
Přes noc si mého tábora všiml hráč z druhé frakce. Nedivím se mu – tábor plný útočných jednotek, které v obraně stojí za málo, a nula nástrojů na hradbách. To je pozvánka. Vyčistil ho jedním útokem.
Druhé hlášení bylo z domova. Soused, kterého jsem měl za neaktivního, si můj hrad zjevně prošpehoval a viděl, že v něm skoro nic není. Suroviny pryč. Hrad samozřejmě neztratíš, ale ten pocit, když otevřeš hru a vidíš dvě červené zprávy najednou, ti nepřeju.
Nejhorší bylo, že jsem si ani nemohl říct „smůla“. Každý jeden krok byl moje rozhodnutí.
Co jsem udělal špatně (seznam je delší, než bych chtěl)
- Poslal jsem skoro všechno. Berimond není důvod nechat hrad prázdný. Sousedé to poznají a event trvá dost dlouho na to, aby toho využili.
- Podcenil jsem nástroje. Nižší NPC tábory tě naučí, že to jde i bez nich, a ty vyšší tě za to potrestají. Žebříky, beranidla a něco, co sníží ztráty od střelců na hradbách, k vyšším cílům prostě patří.
- Nečetl jsem hlášení. To první říkalo naprosto jasně, kde je problém. Já ho jen odklikl.
- Chamtivost. Druhá vlna „na vyrovnání ztrát“ je podle mě nejčastější způsob, jak z malé chyby udělat katastrofu. A nejen v Berimondu.
- Šel jsem spát s táborem bez obrany. V Berimondu tě může kdykoliv napadnout hráč z druhé frakce a ti aktivní si vybírají přesně takové cíle.
- Neposlouchal jsem alianci. Varování přišlo předem, od někoho, kdo tam byl mnohokrát.
Co od té doby dělám jinak
- Do Berimondu posílám jen část armády. Doma zůstává plnohodnotná obrana, jednotky i nástroje na hradbách. Kolik přesně posílat, ti neřeknu, záleží na tom, jak aktivní máš okolí. Osobně bych ale nikdy neposílal víc než polovinu útoku.
- Beru s sebou i obránce a obranné nástroje do tábora. Zabírají kapacitu, jasně, ale prázdný tábor je horší než menší tábor.
- Na NPC tábory jdu postupně a po každém útoku si čtu hlášení. Když ztráty rostou rychleji než body, zastavím se. Zní to banálně, jenže ta chamtivost je v tu chvíli opravdu silná.
- Tábory hráčů z druhé frakce si napřed prošpehuju. Silná obrana se pozná a nemá cenu do ní lézt bez přípravy.
- Před odhlášením zkontroluju obranu tábora. Nejsem si 100 % jistý, jestli obrana v táboře funguje úplně stejně jako u hradu, ale od té doby, co ji nastavuju, mě v Berimondu nikdo takhle nevyčistil.
- A když mi někdo z aliance píše „nech doma něco“, tak nechám.
Ty sám – kolik armády do Berimondu obvykle posíláš? Tipoval bych, že většina hráčů, co se spálí, to udělá stejně jako já: naráz a bez plánu.
Zpět na zkušenosti z hraní.